Onemocnění

„TBE byla sice popsána již v roce 1931, přesto ale byla tato nebezpečná forma encefalitidy dlouhou dobu podceňována.“ (Ch. Kunz, MD, spoluautor vynálezu první západoevropské vakcíny proti TBE, Vídeň)

TBE (tick-borne encephalitis; klíšťová encefalitidia) je virové onemocnění přenášené klíšťaty, které napadá nervovou soustavu a může způsobit mírné i závažné choroby s trvalými následky, jako jsou potíže se soustředěním, paralýza a deprese. Přibližně každý stý případ má za následek smrt postižené osoby.

Vysoce rizikové oblasti
Klíště Ixodes ricinus (klíště obecné) je běžně rozšířeno po celé Evropě. Endemické oblasti TBE se vyskytují v celé Evropě: od Chorvatska, Slovinska, Maďarska, Švýcarska a Rakouska přes Slovensko, Českou republiku, Německo, Polsko a Skandinávii (Švédsko, Finsko) až po pobaltské země a Rusko (a Sibiř). Klíšťata žijí na lesních mýtinách a na loukách.

„TBE je endemická v regionech 27 evropských zemí a každým rokem zjišťujeme nové rizikové oblasti.“ (J. Süss, PhD, Jena)

In folgenden Ländern sind Endemieherde des FSME-Virus bekannt:

Albánie	Itálie	Řecko
Bělorusko	Lichtenštejnsko	Rumunsko
Bosna	Litva	Rusko
Česká republika	Lotyšsko	Slovensko
Chorvatsko	Maďarsko	Slovinsko
Dánsko (ostrov Bornholm)	Německo	Srbsko
Estonsko	Norsko	Švédsko
Finsko (JZ pobřeží)	Polsko	Švýcarsko
Francie	Rakousko	Ukrajina

Ne každé klíště přenáší nebezpečný virus TBE, ale míra napadení může být v některých vysoce rizikových oblastech velká. V určitých oblastech je možno nalézt klíšťata v nadmořských výškách až 1 800 m; infikovanost virem TBE byla hlášena z nadmořských výšek kolem 1 300 m.

Kde se klíšťata skrývají?
Mnozí si stále myslí, že klíšťata padají ze stromů. Ve skutečnosti ale žijí v půdě a při hledání teplokrevného hostitele (člověk, zvířata) nešplhají po trávě a křovinách výše než 20 až 70 cm. Klíšťata proto obvykle sklepneme z vegetace, když se prodíráme trávou nebo křovinami podél lesních stezek nebo když se procházíme po trávnících a v zahradách. Klíšťata mají teplotní čichová čidla, která detekují „kořist“. Mnoho infikovaných lidí vzhledem k malé velikosti klíšťat ani nezaregistruje, že se na nich klíště přichytilo.

První klinická a epidemiologická pozorování týkající se rozšíření TBE v Evropě z počátku 20. let 20. století jsou připisována dr. Johannu Schneiderovi. V roce 1956 se mu podařilo virus izolovat a podrobně popsat průběh onemocnění. Vzhledem k opakovanému se sezónnímu výskytu klíšťat od dubna do července se tomuto onemocnění začalo říkat jaroletní meningoencefalitida (v němčině Frühsommer-Meningoencephalitis, zkratka FSME), častěji se však označuje jako „tick-borne encephalitis“ (TBE; klíšťová encefalitida).
Na základě četných vědeckých prací a zjištění týkajících se TBE vyvinul dr. Christian Kunz z Virologického ústavu Vídeňské univerzity vakcínu, která byla poprvé aplikována v 70. letech minulého století.

Dalším onemocněním přenášeným klíšťaty, které má ještě větší epidemiologický rozměr než TBE, je lymská borelióza. Je způsobena baktérií Borelia a lze ji léčit podáváním antibiotik, zatímco vůči TBE žádná účinná léčba neexistuje.